Stres z pohledu lékaře

Při cestě vlakem jsem narazila na článek, který jsem si nemohla nechat jen pro sebe. Proč? Potvrzuje totiž mé přesvědčení o tom, že v našem životě je klíčové umění pracovat se stresem, který nám život přináší.

RegioJet vydává svůj měsíčník Žlutý a právě v čísle 10/16 najdete opravdu zajímavý rozhovor s panem Juliem Šimkem – lékařem, který se specializuje na neurologii.

Pan doktor Šimko tvrdí, že na pacientech, kteří mu projdou ordinací, vidí úplně jasně negativní vliv stresu.

Podle pana Šimka je duševní hygiena a rovnováha klíčová otázka.

I on vidí, že je stres příčinou řady chorob. Příčinou snad většiny chorob. Nebo jedním z významných faktorů.

Uvádí příklad pacienta, který byl dlouhou dobu ve stresové zátěži, protože při zaměstnání studoval, pak se ještě něco závažného stalo v rodině, a on do půl roku poté, co nakumuloval chronický stres, onemocněl roztroušenou sklerózou.

Jakmile životní rovnováha chybí, tak negativní emoce přes takzvaný limbický systém ovlivní automnomní nervový systém. Tomu, jak můžete „ladit“ svůj limbický mozek se věnuje jiný můj článek, který je k dispozici zde.

Šimko uvádí, že lékaři mají dvě možnosti.

„Když přijde člověk s bolestmi hlavy a já vím, že je dlouho ve stresové zátěži, tak budu vědět, že pro pacienta bude v prvé řadě důležité zbavit se stresu. Měl by si udělat pořádek ve vztazích, v duševní hygieně. Nebo mu můžu napsat prášky, protože vím, že mu léky pomohou na chvíli, ale pokud není řešena příčina, což je u tenzálních bolestí hlavy chronický stres, tak jsou z dlouhodobého hlediska k ničemu.“

Pan Šimko si všiml nárůstu bolestí hlavy a nespavostí. Je to podle něj dané úrovní stresu ve společnosti. Nejdůležitější je hlava. Když není v pořádku psychická rovnováha člověka, tak můžete jíst jako pánbůh, a stejně nebudete zdravý.

Důležitá je stabilita, síla osobnosti a reaktivita na stres.

Julius Šimko si myslí, že když je k sobě člověk dostatečně upřímný, je schopen svůj problém najít sám. Někdy totiž pomůže už jen uvědomění si té příčiny, je to první krok.

Když člověk najde problém, tak má dvě možnosti. Buď ho aktivně překonat, nebo se mu vyhnout. Jako příklad správného „vyhnutí se“ uvádí: „Když jsem člověk, který není stvořen pro urgentní medicínu, tak se nebudu vystavovat prostředí, kde je zapotřebí rychlé rozhodnutí, pracuje se pod velkým časovým tlakem, kde jsi vystaven situacím, které tvá osobnost nedokáže řešit bez velkého pocitu stresu.“

I já věřím tomu, že ve spoustě věcí si můžeme pomoci sami a proto jsem vytvořila sebekoučovací příručku Bez shonu a stresu za 21 dnů, která je zaměřena právě na odhalování životních stresorů a budování vnitřní stability.

Na čem by měl člověk, který chce dosáhnout životní rovnováhy, kromě uvědomění si příčin stresové zátěže pracovat?

Klíčové je podle mě sebevědomí člověka, schopnost přijmout zodpovědnost za svůj život, poznání sama sebe, zvládání vlastních emocí a strachu.

A po pravdě… dokud se nenaučíte říkat to kouzelné slovíčko „NE“, také se k životní rovnováze nedostanete :-).

A nakonec vám prozradím, jak ventiluje stres pan Šimko…

Nejvíce na něj funguje pohyb. Dále mu také pomáhá hudba – hraje na kytaru.