Velká chyba empatických lidí! Děláte ji taky?

Tento nádherný, počasím ještě letní víkend jsem strávila v krásném prostřední Beskyd. Více než 50 podnikatelů z kurzu Plážová střední zde sdílelo své zkušenosti, vznikala nová partnerství a přátelství. Byla jsem nadšená, že jsem zde mohla konečně potkat naživo své kolegy – lektory z Virtuální školy podnikatelské samostatnosti, pro kterou jsem vytvořila kurz pro všechny, kteří chtějí snížit míru stresu a předejít syndromu vyhoření. Do té doby jsme se společně potkávali opravdu jen virtuálně :-).

A právě na této akci jsem zažila jedno zásadní „prozření“.

Naši mentoři Stáňa Mrázková a Jirka Stibor pro nás mimo jiné připravili zajímavé cvičení, okořeněné tím, že v něm hrál hlavní roli jeden milión korun :-). Ale o něm možná někdy příště :-). Mimochodem, takhle milión korun vypadá:

Na plnění tohoto úkolu jsme měli přesně vymezený čas. Každý z nás měl na realizaci jednu minutu. Upřímně řečeno, málokdo však bral nějaké časové omezení v potaz… A tak se stalo, že v okamžiku, kdy jsem byla na řadě já, byla do konce aktivity nahlášena poslední minuta!

Aby bylo jasno, plnění úkolu bylo mimořádně příjemné a všichni se na to moc těšili. Moje první myšlenka proto byla, že pokud „odbydu“ sama sebe a splním zadání co nejrychleji, bez toho, abych si to užila, bude mít šanci na „užívání“ více lidí…

A pak mi to došlo!

Zase chci sebe sama odsunout na druhou kolej, aby se druzí měli dobře!

Zase beru odpovědnost za chování druhých na sebe!

To přece ti přede mnou nedodrželi svůj čas.

A udělala jsem to! Možná dokonce poprvé v životě :-).

Myslela jsem jenom sama na sebe a na svoje potřeby…

Udělala jsem to a bez výčitek jsem si daný okamžik užila v plném rozsahu.

Ano, udělala jsem to, i když ti za mnou už měli smůlu. A to všechno bez jakýchkoli negativních emocí, které bych pociťovala.

A najednou se něco stalo. Něco ve mě se změnilo. Pocítila jsem velkou úlevu. Nevím, kde se ten program, že musím upřednostňovat druhé v mé hlavě vzal, ale rozhodně mě brzdil, omezoval a vyčerpával.

Tím, že jsem tento nevhodný program smazala jsem se konečně přestala motat v kruhu a posunula se o úroveň výš.

Možná to taky znáte…

Pracujete na sobě, své kariéře, podnikání, … vyvíjíte se, posunujete, ale nakonec se vlastně dostanete do stejného, výchozího bodu. Pořád se vlastně jenom motáte v kruhu.

K tomu, abyste se z kruhu dostali, potřebujete něco zásadního, něco co vás vykopne nahoru, a vy se začnete pohybovat místo po kruhu ve spirále…

A já cítím, že můj „spirálový posun“ právě začal…

Uvědomila jsem si však také, že v tom nejsem jediná.

Mnoho lidí, zejména těch empatických často dává na první místo někoho jiného než sebe. Děláte to taky? A stává se vám, že místo radosti z dobrého skutku přichází nepříjemné emoce jako lítost, vztek, labilita? Pak máte stejný problém jako já…

Jenže dokud nemáte naplněné svoje potřeby, není čas na „dobročinnost“. Místo toho, abyste si užili radost z dobrého činu, se cítíte spíše jako slaboši a snižujete svoje sebevědomí.

Co s tím?

Začněte cíleně dávat přednost sobě. Můžete začít maličkostmi. Nedávejte ten nejlepší kousek koláče svému partnerovi či dítěti. Uvařte si jídlo, které máte rádi vy. Užijte si víkend podle svých představ a ne tak, abyste udělali radost druhým.

Ne, není to sobecké! Jakmile budete spokojení vy sami, užijete si to „dávání“ mnohem, mnohem více.

Držím vám palce, stojí to za to :-).