Rakovina – jak jsem jí unikla za pět minut dvanáct aneb malé zamyšlení o pozitivním myšlení

No… jak začít článek s tak blbým názvem…

Asi takhle: V únoru jsem byla čistě z preventivních důvodů na stěry z děložního čípku. Před půl rokem mi totiž vyšly ne úplně dokonalé výsledky a tak mi paní doktorka doporučila udělat kontrolu trošku dřív. Byla jsem v pohodě. Žiju přece spořádaný manželský život a nejsem z žádného pohledu riziková skupina. Brala jsem to opravdu jako formalitu.

Výsledky ale vyšly špatně a já musela za specialistou. Byl to pro mě šok. Naštěstí jsem optimista a stále jsem věřila, že se to „nějak vysvětlí“. Jenže u specialisty se ukázalo, že je opravdu něco v nepořádku. Běžným vyšetřením sice nešlo nic zjistit, ale z laboratorních výsledků bylo patrné, že se mi „zbláznily“ buňky v čípku a začaly se měnit. Navíc mi byl v těle diagnostikován HPV virus, který rakovinu vyvolává.

Další postup byl jasný – konizace děložního čípku. Jedná se o jeho seříznutí s cílem odstranit zasaženou tkáň. Po pravdě musím říct, že nejhorší na celém zákroku, který se dělá v lokální anestezii, je ta obava z něj. Byla jsem z toho dost nervózní a přitom je to naprosto bezbolesný zákrok, včetně té části píchání anestezie :-). Ani potom to není nic, co by se nedalo vydržet – dokonce jsem si nemusela brát nic od bolesti. Navíc jsem k tomu všemu přistupovala pozitivně – moje tělo se hojí dobře a rychle, takže to bude v klidu. A taky bylo :-).

Takže už zbývala poslední část a to byly histologické výsledky.  A ty dopadly DOBŘE 🙂. Čekala jsem to – chodím přece na pravidelné prohlídky a tak rychle se to přece nemohlo zvrtnout.

Ve vyříznuté části čípku opravdu byly už hodně hodně změněné buňky, ale ještě z nich nevznikl nádor. Je to fakt zvlášní pocit uvědomit si na vlastní kůži, že i nás ohrožují věci jako je rakovina a podobně….

Navíc když vím, že HPV virus, který už jednou celý mechanismus spustil, mám v těle pořád. A může znovu zaútočit!

A teď přichází čas na to zamyšlení k pozitivnímu myšlení 🙂 Mohla bych být ve stresu, v nervech, v sebelítosti, „nasranosti proč já“…., ale v čem by mi to pomohlo? Ve finále tím ještě oslabím své tělo a virus bude mít ještě větší šanci :-(.

Určitě si pomůžu více tím, když se zaměřím na to dobré. Jsem v pořádku. Vím, že musím chodit na častější kontroly – tím pádem mám moc hodně ovlivnit. Mám pádný důvod si na sebe dávat větší pozor. Chci se více hýčkat, užívat života tady a teď.  A už nedopustím, abych znovu zažila syndrom vyhoření, který klidně mohl způsobit to, že si mé tělo s viry tentokráte neporadilo.

A když už jsme u toho pozitivního myšlení, tak moc děkuju sama sobě, že ho mám :-). Kdybych ho neměla, určitě by to pro mě byly nejhorší tři měsíce mého života – života se strachem o vlastní život. Takhle to pro mě byla hlavně cenná zkušenost.

Jak to máte vy?

Umíte myslet pozitivně? Hýčkáte se? Žijete život tady a teď?

Odpovědi najdete uvnitř sami sebe…