Všichni, kdo máme děti to známe. Naše dítě ví přesně co chce a je ochotno pro to udělat cokoliv. Většinou to končí křikem – kříčí dítě a my taky…
V knize Steva Biddulpha Proč jsou šťastné děti šťastné jsem objevila bezva techniku. Jmenuje se Technika tichého NE.
V situaci, kdy dítě něco chce, tak na nás tlačí. Naše normální reakce je, že řekneme ne jednou, podruhé, potřetí, … Každé „ne“ o něco hlasitěji. Vztek v nás roste a roste. Při technice tichého NE, rodič odpovídá „ne“ úplně potichu, podruhé i potřetí řekne „ne“ stejně potichu a přitom uvolní ramena i celé tělo. Pokud dítě křičí na veřejnosti, tak ho rodič odnese pryč, ale opět se uvolní a v duchu se usmívá. Ovládá své pocity, místo toho aby se nechal ovládat dítětem. Když rodič křičí, prohrává….
Já to beru tak, že je to v podstatě hra Kdo s koho. Budu ráda, když napíšete do komentářů své vlastní zkušenosti.