Nedávno jsem objevila zajímavý článek napsaný podle serveru PsychologyToday.com. Hezky vysvětluje, proč se vyčerpaně cítí i lidé, kteří nemají fyzicky náročnou práci.
První příčinou naší zvýšené únavy může být velké množství stresových situací, které prožíváme. Tomuto tématu se věnuji více v právě připravovaném eBooku.
Miluju citát G. K. Chestertona, který přesně toto řeší:
„Bože, dej mi sílu, abych změnil to, co změnit můžu.
Dej mi trpělivost, abych snášel to, co změnit nemůžu a
dej mi moudrost, abych to dokázal rozlišit.“
Myslím, že k tomu není co dodat. Jen snad to, že nejčastěji bychom rádi změnili chování druhých. Jenže toto není v naší moci! Co můžeme změnit je jedině naše reakce vůči těmto osobám.
Většina z nás má nějaká očekávání, sny či plány. Pokud však v průběhu života nebudeme svá očekávání měnit, dosáhneme pouze zklamání. Pokud dlouhodobě nedokážeme splnit některá svá očekávání, měli bychom zvážit, zda není vhodný čas nastavit si jiná.
Dnešní svět klade velký důraz na samostatnost. Když něco nevíme, často se to bojíme přiznat, abychom nevypadali slabě. Pokud se však nenaučíme žádat druhé o pomoc, můžeme nakonec vypadat nikoliv slabě, ale arogantně a neschopně.
Náš mozek se nás snaží chránit tím, že nám promítá představy nejhorších možných scénářů daných situací. Být připraven na problémy, je určitě dobré. Nesmíme se však vyhýbat všemu novému jen proto, že existuje možnost neúspěchu.
Hodně lidí si nedokáže udělat legraci sama ze sebe a všechno hrozně řeší :-(.